Jak nastavujeme vlastní děti

Dítě nejvíc nasává naše chování, činy a jednání do tří let svého věku. V tomhle období se do vědomí vtiskuje všechno, co se děje.

Do šesti let se formuje osobnost, která je pak z velké části neměnná. Šest let je v podstatě jediné období, kdy můžeme dítě opravdu připravovat na život. Učí se nápodobou našeho chování. Pak už nám jen nastavuje zrcadlo.

Další problém nastává, když dítě s někým porovnáváme. Žijeme v mylném přesvědčení, že když mu předhodíme, co se nám líbí na jiných, objeví v sobě touhu toho dosáhnout. Dítě si z toho ale vytvoří závěr, že není dost dobré pro svého milovaného rodiče.

Líbilo by se nám, kdyby dítě porovnávalo nás? „Moje paní učitelka se stále usmívá a ty se mračíš." Takové věty zabolí. Tak nedělejme stejnou bolest dětem.

Vlastní děti máme mít rádi od srdce, ne s podmínkami. Milovat je za to, že jsou — ne za to, jaké jsou.

Pojď se mnou, prosím, do toho.